TÁta?

3. září 2010 v 22:10 | Kirkenitida Van der Wampire |  Můj svět (2010)

Nesnáším zákony! Ať žije anarchie!! :D

,,Bohužel" dneska jsem do školy nešla. A víte proč?? Protože jsem musela jet s tátou a mamkou do Prahy ,aby mi místo občanky udělali pas. Jelikož jsem cizinec a tím pádem nejsem občan Česka nemůžu mít občanku ,ale pas by mi jí prý měl nahradit…
Kolem páté hodiny jsme vyrazili do Hradce vlastním autem ,a pak jsme nastoupili na autobus směr Praha. Trvalo to asi kolem dvou hodin než jsme tam dojeli..Mezitím jsem se snažila dospat aspoň ty dvě hodiny :D Pak metrem atd.atd..Nakonec jsme se dostali na ukrajinskou ambasádu.
Tam jsme vyplnili pár papíru a čekali než příjdem na řadu. Nakonec na tabulce zablikalo naše číslo a šli jsme k určnému okénku. Pán za okénkem si prohlížel mé papíry ,doklady atd.. a nakonec řekl ,že mi ho nemůžou udělat ,jelikož potřebujou souhlas otce ,aby pak nebyli nějaké problémy a prý to je i v zákoníku. Já tam stála a vytřeštila nechápající oči. Vždyť můj táta stojí vedle mě ,tak v čem je problém!??
naděje,čekám...
Když jsme vyšli ven zeptala jsem se mamky: ,,Mami ,ale vždyť táta je můj biologickém táta né? Tak v čem je problém?" Mamka smutně vydechla a řekla,že její předchozí manžel ,o kterém mi vyprávěla je nakonec TEN BIOLOGICKÝ OTEC ,ale prý to pro ní bylo těřké mi to říct. Vždycky jsem si myslela ,že my jsme ta rodinka ,kde jsi jsme všichni jedné krve. Ta rodina ,kde není nikdo nevlastní ,ale vlatní ..Říkala jsem: ,,My jsme ta rodina ,ta jedna z mnoha!" atd.. A dneska jsem tvrdě dopadla na zem! Byla to rána ,jako z děla. Trvalo mi snad hodinu než jsem vážně pochopila ,co mi mamka řekla. Vždyť jsme si s tátou ,tak podobní! Kudrnaté blond vlasy, postavou .. A nakonec jsem výroba někoho úplně cizého. Někoho ,koho nezajímá ,jak žiju ,jaké mám zájmy a také prý tvrdí ,že já k němu nepatřím..Nejsem jeho dcera! Nikdy mě nenavštívil. Nekoukl se ,jak jsem vyrostla atd.. Žádná možnost se dozvědět ,že ten chlap ,co uhodil mamku ,která se kvůli tomu s ním rozvedla ,že on je ten ,kterýmu jsem měla říkat:,,Tati!" ..Prostě jako ,kdyby jste namalovali obrázek ,a pak ho vyhodili do koše…Tak já se cítím ,jako ten obrázek..
Ale já jsem ráda ,že jsem ho nepoznala! On jí přece ubližoval ,tak co by se pak stalo semnou?? ..Já mám přece jiného tátu ,který se o mě staral, naučil mě hrát fotbal ,dával mi pusu na dobrou noc , poslouchal mé problémy a radil mi. To je můj táta! A navždy jenom on jím zůstane nikdo jiný. Bráchy budu vždycky považovat za vlastní, vždytˇjsem si od jejich narození s nima hrála ,je jsem přebalovala :D ,hlídala, s nima jsem trávila nejvíce času! …

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.