Březen 2012

Život pod vodní hladinou.

29. března 2012 v 19:17 | Kirkenitida Van der Wampire |  Myšlenky :)
Vznáším se nad vodní hladinou a hledím na ten vzdálený třpyt. Můj neuspokojitelný chtíč se ho dotknou, pocítit jeho zářící teplo, se ve mně vzdouvá, ale to teplo je tak daleko.. Ta neutuchající touha při představě, jaké by to bylo to pocítit, ale už samotný pohled mě uvadí do eufórie štěstí. Cítím jeho dalekou přítomnost, jsem jenom já a ten třpyt, sami hluboko pod hladinou v čisté vodě. Vše okolo je jen vzdálená realita, která mi je v tento okamžik tak cizí a nepoznaná. Však zničeho nic si začínám uvědomovat palčivou bolest v plycích. "Dochází mi vzduch," bleskne mi v myšlenkách, "ještě chviličku, jen chvilku," šeptám si v myšlenkách, "ještě kousek štěstí, ještě né. Ne teď, kdy ho tolik potřebuji. Toužím po něm." Ale ta bolest neustává, naopak, sílí. A tak se jen odrazím ode dna a s pohledem upřeným na ten třpyt stoupám tam nahoru, tam kde čas se nezastaví, tam kde eufórie duševního uspokojení neexistuje. Stoupám a ponechávám ten ráj za svými chodidly, hluboko na dně. A nadechuji se...


Zdroj obrázku.

Upřímně?

14. března 2012 v 20:28 | Kirkenitida Van der Wampire |  Můj svět :D (2011)

Všechno je na hovno!


Slash

11. března 2012 v 14:42 | Kirkenitida Van der Wampire |  Maluju

Topící se v sebelítosti.

5. března 2012 v 18:32 | Kirkenitida Van der Wampire |  Můj svět :D (2011)
Stalo se vám někdy, že jste škobrtli, upadli, zůstali ležet a ani se nepokusili vstát? Příjde mi to neuvěřitelné, neustále ležet a ani se nepokusit vstát. Vždyť stačí jen pohnout rukou nebo aspoň někoho poprosit, aby mi podal pomocnou ruku. Jenomže (už zase to jenomže) nevím jak. Jak pohnout rukou. Jak vstát, pro co vstát? A koho poprosit. Óu, já zapomněla. Já žádné kolemjdoucí nevidím, nevidím ty, co by mi opravdu dokázali pomoci. A tak sedím sama a lituju se místo toho ,abych sebrala zbývající se hrdost a vstala..